Vandr 2006
2. 10. 2006
2006
Vandr
------------------------------------------------------------------------------------------------------Tak jsme se konečně 2.10. vydaly s Brumličkou na vytoužený vandr na Vsetín. Ještě unavené po Hubertu jsme ráno neochotně vstávaly a jedna druhou přesvědčovaly že OPRAVDU CHCEME jet a OPRAVDU NECHCEME zalézt zpátky do postele. Z domu jsme vyjížděly kolem 11. hodiny a jely přes Kojetín, Chropyni, Břest do Dobrotic. V Kojetíně jsme vyjely úplně někde jinde než jsme chtěly,ale úsek, který jsme procházely, byl opravdu podzimně krásný. Šly jsme po hrázi, podzimní alejí….Úsek mezi Kojetínem a Chropyní byl taky krásný-prostě podzim je skvělý. Koleje jsme zvládly bez problémů, jen kapři v Chropyňských sádkách dělali Mollynce velké starosti-prý co kdyby ji při tom vyskakování z vody náhodou kousli….V Chropyni jsme tentokrát volily cestu kolem rybníka-abychom se vyhnuly tomu šílenému mostku. V Břestu jsme se stavily u Ladi Kosatíka, který nás i koníky nakrmil a napojil a asi po hodince jsme pokračovaly přes Rymice do Dobrotic, kde jsme měly u Luboše Doležela domluvené ustájení. Cesta nám trvala 6 hodin+ hodinka pobytu v Břestu. Poté, co jsme obstaraly koníky a trochu se daly dohromady, jsme chtěli opékat nějaké maso-jenže pršelo, tak jsme chvilku poseděli a šli spát. Ráno v 7 hod jsme nakrmili a v 8.30 jsme vyjížděli na Hostýn-směr Vsetín. Mistr nás vyvedl šíleným krpálem na rozcestník Pod Lysinou, kde začínala značka a tam nás s tím,že nejhorší máme za sebou, nechal na pospas osudu. Cesta vedla přes Pod Javorčím, U Dubu, Pod Ondřejovskem, Lukovské polesí, Nad Ráztokou, Okluk, Kuželek, U Juránků, Ráztoka a byla docela fajn, koníci docela šlapali (až na Grotýska, který se chvilkami nechal táhnout jak kráva), počasí nám nahrávalo-prostě pohoda. Komplikace začaly až v úseku ,kde byly polámané stromy přes cestu, která spíš vypadala jako koryto vymleté vodou a velice špatně se daly obcházet. Naštěstí jich nebylo mnoho. Z Držkové přes Humenec, na Vysoký Grúň a dál přes Vápenky, Chléviska, Na Lánici, Nivy a Janišovský vrch až na Vsetín byla cesta v podstatě po loukách, popřípadě jen s nepatrným převýšením. Konečně jsme na protějším svahu uviděly cíl naší cesty-Dášin ranč. Pravda-pohled na celý velký Vsetín pod námi, který musíme přejít nás trochu děsil-ale motivace na protějším svahu byla dostatečně silná na to, abychom sešly na hlavní cestu a přes celé město, přes dva kruháče a most, za patřičné pozornosti místních lidí, kteří nikdy tak šílenou sestavu neviděli, pokračovaly dál. K Dáši jsme dojely kolem 18 hod-takže cesta trvala 9 hodin. Koníky jsme pustily na pastvinku, ale vzhledem k tomu, že se nám zdáli unavení a vůbec se nepásli,jsme je ustájily do stodoly k seníku, kde měli neomezený přísun sena (na kterém jsme spaly my), naplácaly jim nohy a záda žluticí a kolem 9. hodiny jsme zalehly a spaly jak štěňata .Ráno jsme nakrmily a jely se k Dáši domů vykoupat. Ne, že bychom si to braly osobně, ale netekla jim teplá voda. No, ale než jsem dovařila oběd, tak si to rozmysleli. Po jídle nám Dášin taťka Jura jel ukázat úúúplně skvělou zkratku přes Vsetín tak, abychom nemusely jet přes ten hnusný velký kopec. No pak jsme se vydaly na objížďku po okolních kamarádech.V Leskovci jsme se stavily u Kájiny a jejích dvou koníků-krásného černého huculáka Galilea a mladou teplokrevnou kobylku. Pak jsme jeli kouknout do Hucul clubu Francova Lhota na huculáčky, hlavně na mého prvního koníčka Iríska, který si tam užívá stáří. Pak jsme se stavily v Pozděchově u Danky a 25ti leté fjordhuculky Terezky, maminky některých koníků v Hucul clubu a mimo jiné i Hříbka od pajahribek. Cestu jsme zakončily ve Vítové u kamarádů Toma a Jany a jejich koníků. K Dáši jsme dojely až v noci a ráno brzo vstávaly a vyjížděly na další cestu. Ze Vsetína jsme vyjížděly asi v 8.30. Sešly jsme z kopce od Dáši dolů k silnici a po cyklostezce podél Bečvy až do Semetína, v podstatě po rovině. Jen úsek ze Semetína nahoru na kopec byl hnusný-zdálo se, že nekončí a byla to asfaltka posypaná drobnými kamínky-no koníčci nevěděli jak uhýbat-fakt nepříjemné. Pak už se až do Hošťálkové šlo pořád lesními cestami, popřípadě loukou. Hned na začátku dědiny jsme potkaly potůček, tak se koníci napili, dokonce i Mollynka už pochopila,že nemá cenu se bránit. Cesta Hošťálkovou neměla konce-ta dědina je neuvěřitelně dlouhá. Pak jsme si to vynahradily cestou, která byla celá po loukách, až na rozcestník U Tří Kamenů-kde zase začaly kopce a kamenitý podklad. Na Skalném jsme se rozhodly že nepojedeme zpátky do Dobrotic, ale že to zkusíme stihnout až k Simči. První potíže začaly hned u Bystřice pod Hostýnem, kde jsme se poněkud zamotaly a táhlo se to s námi až do Pavlovic, kam nás přijela už po tmě zachránit KSim. Brumlička mezitím zjistila že ztratila Grotýskovu uzdečku a já laso-ach jo. Simča když viděla naše zoufalství raději zapomněla na všechny svoje zásady a rezignovaně sedla na Grotýska jen na ohlávce. Myslím že nebýt jí, tak tam bloudíme ještě dnes. Kousek za Pavlovicema už Nan věděla kde je a prostě chytla kurz na Veselíčko a šla. Děs nás jímal v okamžiku, kdy nám Simča řekla, že budeme brodit Bečvu. Molly vodu nerada, tma jak v pytli a k tomu ještě sráz dolů-no děs. Ale nakonec to koníci naprosto bravurně zvládli. K Majce na Veselíčko jsme dojely za tmy tmoucí,ustájily koníčky a honem valily spáát. Cesta trvala 12 a půl hodiny. Druhý den jsme busem sjely na Veselíčko, nakrmily jsme, obhlídly situaci a zjistily, že Molly má nateklý kohoutek a přední nohu. Tak jsme kohoutek chladily a nožku bandážovaly do studeného. Šly jsme se podívat za koníčky na pastvinku a trochu pomuchlovat Grandíka. Odpoledne měla Majka výcvikovou hodinu, tak jsme se šly kouknout a nějakým nedopatřením jsem se octla Brightovi na zádech a byla jsem mučena na madlech. Potom jsme vzaly koníky na jízdárnu-Nan Sessi a Grotýska Bobča. Pak dojela i Simča s Briliantem a nějak jí to nedalo a sedla si na Grota-prý tu mám zdůraznit, že proti všem svým předsevzetím –že prý se musela zbláznit-a chvilku s ním dělala jízdárnu. Pak si jej vzala Brumlička a všem nám ukázala že Grot umí i cválat :-) Večer už měla Molly nožku dobrou-ale ten kohoutek nevypadal moc pěkněL. Poseděly jsme u Majky a kolem 21. hodiny jsme jely do Přerova pro Botičky. Pak se sedělo u Simči na zahrádce a hrálo a zpívalo a já byla protivná jak osina , protože prostě jsem. Ráno jsme jely nakrmit a v 7.30 jsme jely ulovit divokého mustanga Granda na pastvinku a spolu s ním se vydaly na cestu domů. Bohužel Nan rozhodně nesouhlasila s tímto přívažkem a byla rozhodnutá nás oba odstranit, což se jí částečně povedlo, když mě opět odložila v poli. No, ale v průběhu cesty relativně rezignovala a bylo to docela v pohodě. Chvilkama se Grandík rozhodl, že asi ani nepůjde, ale Nanetčina
Císařov, Troubky, Tovačov a Oplocany jsme po depresivním motáním se mezi potůčky, políčky apod. došly v 16 hodin domů, kde jsme sotva stihly shrnutí Velké Pardubické. Jéééžííš, jak já jsem byla ráda, že jsem doma. Ale příští rok pojedeme znovu…..
tažná síla jej přesvědčila o nutnosti hýbat nožičkami směrem kupředu :-) . Přes Kokory,
Císařov, Troubky, Tovačov a Oplocany jsme po depresivním motáním se mezi potůčky, políčky apod. došly v 16 hodin domů, kde jsme sotva stihly shrnutí Velké Pardubické. Jéééžííš, jak já jsem byla ráda, že jsem doma. Ale příští rok pojedeme znovu…..