Výlet do Ptení

Romii? Co máme v plánu poslední víkend v září? Poslední víkend v září? Asi nic-proč? Super- tak jedeme s konima na Ptenský Dvorek vozit ožralé nádražáky :-D

Tak takhle nějak jsem Romanovi nastínila náš poslední letošní minivandřík :-)

Po letním vandru jsme pořád měli pocit, že bychom ještě chtěli aspoň na víkend někam vypadnout, tak nám nabídka kolegů z práce na víkend ve Ptenském Dvorku vlastně přišla velmi vhod.

V pátek cesta tam, v sobotu nějaké vožení poopičních kamarádů a v neděli cesta zpátky.Paráda.

Opět jsme vyhlásili před koníky informační embargo na téma vandr, bandalír a pod, a tak se nám zadařilo je udržet ve zdání, že není potřeba umírat, dokonce ani začít kulhat :-D

Ve čtvrtek večer jsme všechny potřebné věci jako krmení, ohradníky, spacáky a pod. odvezli autem (pravda-to auto tam pro nás bylo asi nejnutnější , protože fungovalo jako ložnice)  a zpátky domů se vrátili vlakem.

Ráno jsme vyrazili téměř totožnou trasou, jako byl první den vandru, jen s tím rozdílem, že jsem pořád hledala nějaké zkratky...které sice byly dál, ale zato horší cestou :-D Ale no a co, že jo? :-D  Přes Vranovice-Kelčice, Vincencov, Alojzov, Soběsuky, Vícov, Stinavu (potůček, u kterého v létě kolaboval hrůzou, že ho sežere, přešel bez jakéhokoliv zaváhání) jsme úspěšně asi po sedmi hodinách (cca 42 km) dorazili do tábora. Ach….jak se opět osvědčila stará pravda, že chytrý s blbým se domluví, ale střízlivý s ožralým ne- a že tam na tom byli všichni stejně sťatě   :-DDD  Roman zašel pro auto, zaparkovali jsme koníčky k potoku do ohradníku, nakrmili je a šli se přizpůsobit místním poměrům ( ehm :D )  Jak já miluji situace, když se s někým bavím, 2x se jdeme podívat na koníky, pracně mu líčím průběh cesty a on  tam pak lítá a hrozně se nervuje, že už je tma a my ještě nepřijeli a když už mu řeknou,  že jsme tu dávno, tak se vzteká, že se za ním ani nestavím se mu ukázat  a pak se mě za půl hodiny udiveně zeptá ,, jéé, vy už jste tady? Kde máte koně?“  :-D (miluji svého tatínka :-D ) Koníci spokojeně spásali nádherně šťavnatou trávu(než přijeli, byl to krásně udržovaný trávník-po našem odjezdu krásně udržované oraniště :-D)a my se bavili u večeře a pseudodiskotéky…vlastně hrálo furt dokola jedno CD a nebylo síly donutit nikoho, aby tam dal něco jiného-teda byl tam pokus o dechovku-ale zkoušet 20 ti ožralejm nádražákům valících lambádu vnutit Jožku Černého rozhodně..ROZHODNĚ ..nemohlo mít úspěch :-D

Únava z cesty se projevila a já zhodnotila, že jdu spát.Zapadla jsem v autě do spacáku, z okýnka zkontrolovala koně, kteří se pásli na dosah ruky od auta a usnula.Jen matně vím, že přišel Roman.

V noci se mi zdál příšerný sen.Naprosto jsem nebyla schopná cokoliv udělat, takže jsem mezi vzlyky zatřepala Romanem…,, Romi, Romiii, prosím tě, běž se podívat jestli má Nanetka nohy!“Zmatený probuzený Roman naprosto nechápavě vylezl ze spacáku a šel se na ně podívat. No a ….Nanetka nohy neměla…ležela. Jenže vzhledem k tomu, že on vůbec netušil, proč jsem ho vůbec budila, tak ji chuderu starou donutil vstát, aby zjistil, zda ty nohy má :-D Když se vrátil do auta a oznámil mi, že nohy má, tak já se provzlykala zpátky do spánku a on, božátko , pak dvě hodiny nemohl usnout, protože mu v hlavě rachalo co jsem blbla :-D  Až ráno jsem mu vykládala svůj pitomý sen. Do vedlejšího baráku se nastěhovala nějaká divná chátra a naprosto mi očesali před barákem auto-prostě jsem přišla a ono stálo na špalkách, bez dveří, kapoty…(mimochodem tohle auto už tak 12 let nemám ). Tak jsem  na ně zavolala policajty a oni že se mi pomstí…Jednoho dne zmizela Nan a já ji našla u nich na dvoře…s uřezanejma nožičkama-hned u bříška.Stála na nich, ale byly různě vytočené-jakože třeba kopýtkem do strany a tak. Řezná plocha se nepřekrývala, prostě jakoby nima byla jen podepřená.Všude krve a Nan se na mě taaaak vyčítavě koukala… No a s tímhle jsem se probudila, naprosto zmatená, že se nemůžu hýbat (spacák) a ještě jsem v jakémsi divném malém prostoru (auto) a jala se, s hysterickým brekem, třepat s Romanem :-D Chudák :-D

Sobotní den probíhal ve vožení kocovinou postižených kolegů ( :-D) a dětí a parádní vyjížďky s kolegyní  Renčou, kdy jsme měly jet projet část zpáteční trasy, ale nějak jsme minuly tu správnou odbočku a jely po skvělé pískové cestě úplně jinam.Jela jsem na Nan ( letos asi potřetí a doufám, že už naposledy ),se třmeny na Romana, takže vlastně bez třmenů a Renča se mi asi chtěla pomstít, snad i za to co, jsem jí ještě ani neudělala a pořád na Grandíčkovi klusala :-D Ale těší mě, že byla zničená taky :-DD ( nejsem mrcha ).Koníčky jsme přestěhovali na nové místečko, které nám pan správce také velkoryse dovolil  zničit a byla radost koukat, jak tahle sekačka umí luxusně sekat.Jen z ní pořád padaly součástky a tekly kapaliny :-D

Večer se opět zajuchalo a zatanečkovalo a já se poměrně brzy zdejchla spát.

Nedělní plánovaný odjezd v 9 hodin se povedl až v půl dvanácté, ale věděli jsme, že koníci domů pošupou, takže si to můžeme dovolit J Cesta utekla v příjemném tempu, koně vypadali spokojeně a počasí se vydařilo jak na objednávku J Večer jsme ještě na otočku zajeli pro auto a tím byl letošní poslední vandr uzavřený.  :-) Fotečky dodám, až je z té bandy nějak vymlátím :-D