Vandr na Vsetín 2009
20. 9. 2009
Vandr 2009 na Vsetín
Tak jsme s Peťou teda přece jen slavnostně vyjeli.Pravda,vyjeli jsme až v 11.15,ale nevadí.
Sice na nás Brumlička na Molyně a Mája na Grotýskovi musely hodinu čekat,protože jsem přece musela několikrát přebalit bandalír a pak vymyslet jak tu hrůzu přidělat na Nanetku,ale nakonec jsme to společnými silami zvládli.
Poprosili jsme cowgirl1 o společnou fotečku,ale její manžel Tom mi naporučil se jít převlíct,
protože v oranžovém tričku s velrybou na zádech se nejenže nemůžu fotit,v tom rozhodně vůbec nemůžu jet
Tak jsem se poslušně převlékla do modrého,bez velryby a mohli jsme vyjet. :-D
Grandíček se rozhodl všem ukazovat že je pan hřebec(kdyby chudák věděl,jak se mu to krátí) a pořád kvičel a pobublával a poskakoval jak kretének.
Holky nás doprovodily do Kojetína a vydaly se zpátky.Grandík to špatně prodýchával a plakal a plakal...
V klidu a pohodě jsme projeli do Chropyně a kolem rybníku se vydali do Břestu.No teda..ten pitomej lesík přes Břestem nám dal zabrat Cesta,kterou jsme vždycky chodili byla zabarikádovaná oplocenkama,ve kterých jsme se totálně zamotali a prodírali se náletama,kam jsme se sotva vlezli.
Když jsme se vymotali,tak jsme zjistili že nemáme Šívku,která se kupodivu jinak celou cestu držela u nás.Další hodinu jsme trávili vymotáváním se z toho pitomého lesíku za neustálého halekání a pískání na Šívku,která jak se zdálo ohluchla.Pak jsme zhodnotili,že bude lepší když vyjedeme na pole,kde je větší rozhled.Cestou jsme vyděsili nějakého pána fotografa otázkou,zda náááhodou Šívku neviděl-očividně pejskům nevěřil,ale poznámka že má náhubek ho poněkud uklidnila.Peťa měl geniální nápad mu dát telefonní číslo a pán za chvíli volal,že běžela kolem něj.Tak jsme ji úspěšně našli a asi s dvouhodinovým zpožděním jsme dojeli do Břestu k Laďovi Kosatíkovi,kde nás nekrmili,napojili-včetně koníků i Šívky a tak jsme se tam rozseděli,že se nám pak vůbec nechtělo pokračovat
Kuba na Betyně nás jel odprovodit k Rymicím,kde nás zaskočila rozestavěná dálnice a hlavně černé igelitové plachty čouhající z písku,které papají koníčky...a kdyby nááhodou ne všechny,tak stoprocentně ty naše...a hlavně Betynu.Ale zvládli jsme to a protože se začalo hodně stmívat,tak jsme raději poslali Kubu na Betyně domů,aby nezatměli,když ještě musí zase kolem těch plachet a dál pokračovali směr Dobrotice.Po tom,co jsme v naprosté tmě hledali přechody přes potůčky,vylezli na nějaké silnici u polorozpadlé cihelny,odkud jsme ještě volali Lubovi Doleželovi,kudy tudy cestička zjistili,že směr byl sice původně asi dobrý,ale dědina ve které jsme vylezli nejsou Dobrotice,ale Tučapy Uff , tma,únava...No nic,tak nás z hospody poslali zase zpátky skoro k té cihelně a do Dobrotic jsme dojeli hrubo po 21 hodině.Koníci vypadali sice unaveně,ale naprosto v pořádku,tak jsme je nakrmili ,Šívinku nechali s nima ve stáji a po vydatné sprše zapadli do postele...
Ráno jsme vstanuli v 7 hodin,zhodnotili co všechno nás bolí(kupodivu žádná hrůza) a šli nakrmit koníky.Oba vypadali odpočatě a v pořádku-jen Nanetka měla maličko nateklé předky,ale jak se trochu prošla,tak jí to splasklo.Nakrmili jsme je,vyčistili,vyházeli hnoje a šli k Doleželům na snídani na výborný segedínský guláš paní Doleželové(teda pusa mě pálila ještě na Hostýnku,ale mňamkááá)a po okouknutí jejich dvouletého arábka(moc se povedl) jsme v 9.30 slavnostně vyjeli.Luboš nás jel s Devonem vyprovodit na první rozcestník(asi největší krpál po cestě),tam se rozloučil a dál jsme jeli s Peťou sami(děkujeme pane mistr).Trasa byla poměrně pohodová a přijatelná,jen lesní cesty děsně zničené od traktorů a místy vysypané hrubým makadamem,což bylo otřesné.Cesta docela ubíhala,koníci docela v pohodě zvládali,ale stejně nás potěšil ukazatel--Vsetín 20km Pak už to ubíhalo parádně,na loukách se dalo zacválat a koníci to přivítali s nadšením.
Domluvili jsme se s Dášou,že sejdeme do Rokytnice a ona tam na nás počká i s Barčou a novýma koníkama a provede nás Vsetínem tak,abychom nemuseli po těch hlavních cestách.Sestup z hřebene byl dost prudký a koním se moc nelíbil(a teda nám taky ne).Hlavně to,že se nám úplně ztratily značky a nebýt toho že to tam znám,tak nevím,kde bychom asi vylezli...S Dášou jsme se setkali na sídlišti a Grandík který vypadal že asi za chvíli zdechne náhle ožil a celou cestu přes Vsetín pořád ječel
Na kopec k Dáši jsme dojeli v půl osmé,úplně po tmě,tak jsme fofrem dali koně na pastvinku,nakrmili je,Šívku i sebe a po chvíli povídání šli spát.
V noci si občas koně povídali,tak jsem vždycky nakoukla a zdálo se že vše oki.Ovšem ráno,v půl sedmí kvikot jak blázen a všichni koně svorně pospolu lítali durchomdurch přes ohradníky z jedné pastviny na druhou.Tak jsme vstali,ohradníky poopravovali,koně dali na svá místa a naivně šli ještě chvíli zalehnout.Opravdu hodně naivně-protože zhruba za hodinu se dělo to samé.Ono by neylo problém je nechat pospolu-ale riskovat že to prorvou a zdrhnou celé stádo do centra se nám moc nechtělo.Zhodnotili jsme,že největší průďa je Grandík,tak jsme ho zákeřně uvázali k ořechu a měl být klid.Jenže nebyl...Když nemůže Mohamed k hoře,musí hora k Mohamedovi--takže Calysto prošel ohradníkem za ním....a pochopitelně že Šipinka a Talminka za ním...Po tolikém přetržení už ohradník nekopal vůbec,takže bylo rozdáno.Grandík trávil dny uvázaný pod ořechem,Nanetka se popásala kolem a zdálo se,že je problém vyřešený.Zdálo se do středeční noci...Ve 2 hodiny ráno venku rachot,tak jsme vyletěly ven a celé stádo opět lítalo úúplně všude.Viděly jsme jak koně proběhli protrženým polem ohrady,jak Nan minula a vletěla do nezničeného pole,jak se snažila zastavit,ale z kopce to neubrzdila a když na poslední chvíli chtěla skočit,tak tam nechala zadní nohy....No..zdálo se ,že jí nic není....trochu podřená...Pak naši pozornost odvedlo to,že Grandík dokázal zneškodnit asi 4cm silné vodítko-prostě ho přerval.Tak jsme vzaly druhé,přivázaly jej zpátky a šly spát.Ráno jsme obhlídly koně a zjistili jsme,že Nan má nohu nepěkně pořezanou-jenže v místě kdy bych to nečekala.Po chvíli studování jsem zhodnotila,že to co jí z rány leze je asi šlacha...takže se volal vet,který řekl že se s tím nic dělat nedá.tak jsem volala našemu vetovi,ten mi řekl to samé...K večeru přijel veterinář,se kterým bylo domluveno broušení zubů,tak jsme Nan sedovali,podíval se na to,zhodnotil totéž..tak jsme aspoň obrousili ty zuby,Grandíkovi se jeden vlčí trhal a začali jsme řešit dopravu domů.Domluvila se na druhý den na 14 hodin,s tím že ráno dojede Roman,pomůže naložit a pojedeme domů. Celou dobu jsme řešili,jak to uděláme protože přístupová cesta byla kvůli nějakým pracím uzavřená a ta druhá je pro přepravu koní poměrně nepřijatelné,ale dopravce Víťa Hrbáček(dostihová stáj Sorbon Malá Bystřice) to nakonec zvládl na výbornou.Koně jsme naložili okamžitě-velmi mile mě překvapili,že oba bez zaváhání šli.Cesta z pastvin dolů k silnici byla šílená...kopec jak kráva a samá zatáčka-muselo se fakt skoro krokem..Ale pak už to odsýpalo a p.Hrbáček jel moc dobře.
Tak teď hojíme nohu,chvíli to vypadalo velmi špatně,ale už se zdá,že směřujeme ke zdárnému vyléčení....
Tak jsme s Peťou teda přece jen slavnostně vyjeli.Pravda,vyjeli jsme až v 11.15,ale nevadí.
Sice na nás Brumlička na Molyně a Mája na Grotýskovi musely hodinu čekat,protože jsem přece musela několikrát přebalit bandalír a pak vymyslet jak tu hrůzu přidělat na Nanetku,ale nakonec jsme to společnými silami zvládli.
Poprosili jsme cowgirl1 o společnou fotečku,ale její manžel Tom mi naporučil se jít převlíct,
protože v oranžovém tričku s velrybou na zádech se nejenže nemůžu fotit,v tom rozhodně vůbec nemůžu jet
Tak jsem se poslušně převlékla do modrého,bez velryby a mohli jsme vyjet. :-D
Grandíček se rozhodl všem ukazovat že je pan hřebec(kdyby chudák věděl,jak se mu to krátí) a pořád kvičel a pobublával a poskakoval jak kretének.
Holky nás doprovodily do Kojetína a vydaly se zpátky.Grandík to špatně prodýchával a plakal a plakal...
V klidu a pohodě jsme projeli do Chropyně a kolem rybníku se vydali do Břestu.No teda..ten pitomej lesík přes Břestem nám dal zabrat Cesta,kterou jsme vždycky chodili byla zabarikádovaná oplocenkama,ve kterých jsme se totálně zamotali a prodírali se náletama,kam jsme se sotva vlezli.
Když jsme se vymotali,tak jsme zjistili že nemáme Šívku,která se kupodivu jinak celou cestu držela u nás.Další hodinu jsme trávili vymotáváním se z toho pitomého lesíku za neustálého halekání a pískání na Šívku,která jak se zdálo ohluchla.Pak jsme zhodnotili,že bude lepší když vyjedeme na pole,kde je větší rozhled.Cestou jsme vyděsili nějakého pána fotografa otázkou,zda náááhodou Šívku neviděl-očividně pejskům nevěřil,ale poznámka že má náhubek ho poněkud uklidnila.Peťa měl geniální nápad mu dát telefonní číslo a pán za chvíli volal,že běžela kolem něj.Tak jsme ji úspěšně našli a asi s dvouhodinovým zpožděním jsme dojeli do Břestu k Laďovi Kosatíkovi,kde nás nekrmili,napojili-včetně koníků i Šívky a tak jsme se tam rozseděli,že se nám pak vůbec nechtělo pokračovat
Kuba na Betyně nás jel odprovodit k Rymicím,kde nás zaskočila rozestavěná dálnice a hlavně černé igelitové plachty čouhající z písku,které papají koníčky...a kdyby nááhodou ne všechny,tak stoprocentně ty naše...a hlavně Betynu.Ale zvládli jsme to a protože se začalo hodně stmívat,tak jsme raději poslali Kubu na Betyně domů,aby nezatměli,když ještě musí zase kolem těch plachet a dál pokračovali směr Dobrotice.Po tom,co jsme v naprosté tmě hledali přechody přes potůčky,vylezli na nějaké silnici u polorozpadlé cihelny,odkud jsme ještě volali Lubovi Doleželovi,kudy tudy cestička zjistili,že směr byl sice původně asi dobrý,ale dědina ve které jsme vylezli nejsou Dobrotice,ale Tučapy Uff , tma,únava...No nic,tak nás z hospody poslali zase zpátky skoro k té cihelně a do Dobrotic jsme dojeli hrubo po 21 hodině.Koníci vypadali sice unaveně,ale naprosto v pořádku,tak jsme je nakrmili ,Šívinku nechali s nima ve stáji a po vydatné sprše zapadli do postele...
Ráno jsme vstanuli v 7 hodin,zhodnotili co všechno nás bolí(kupodivu žádná hrůza) a šli nakrmit koníky.Oba vypadali odpočatě a v pořádku-jen Nanetka měla maličko nateklé předky,ale jak se trochu prošla,tak jí to splasklo.Nakrmili jsme je,vyčistili,vyházeli hnoje a šli k Doleželům na snídani na výborný segedínský guláš paní Doleželové(teda pusa mě pálila ještě na Hostýnku,ale mňamkááá)a po okouknutí jejich dvouletého arábka(moc se povedl) jsme v 9.30 slavnostně vyjeli.Luboš nás jel s Devonem vyprovodit na první rozcestník(asi největší krpál po cestě),tam se rozloučil a dál jsme jeli s Peťou sami(děkujeme pane mistr).Trasa byla poměrně pohodová a přijatelná,jen lesní cesty děsně zničené od traktorů a místy vysypané hrubým makadamem,což bylo otřesné.Cesta docela ubíhala,koníci docela v pohodě zvládali,ale stejně nás potěšil ukazatel--Vsetín 20km Pak už to ubíhalo parádně,na loukách se dalo zacválat a koníci to přivítali s nadšením.
Domluvili jsme se s Dášou,že sejdeme do Rokytnice a ona tam na nás počká i s Barčou a novýma koníkama a provede nás Vsetínem tak,abychom nemuseli po těch hlavních cestách.Sestup z hřebene byl dost prudký a koním se moc nelíbil(a teda nám taky ne).Hlavně to,že se nám úplně ztratily značky a nebýt toho že to tam znám,tak nevím,kde bychom asi vylezli...S Dášou jsme se setkali na sídlišti a Grandík který vypadal že asi za chvíli zdechne náhle ožil a celou cestu přes Vsetín pořád ječel
Na kopec k Dáši jsme dojeli v půl osmé,úplně po tmě,tak jsme fofrem dali koně na pastvinku,nakrmili je,Šívku i sebe a po chvíli povídání šli spát.
V noci si občas koně povídali,tak jsem vždycky nakoukla a zdálo se že vše oki.Ovšem ráno,v půl sedmí kvikot jak blázen a všichni koně svorně pospolu lítali durchomdurch přes ohradníky z jedné pastviny na druhou.Tak jsme vstali,ohradníky poopravovali,koně dali na svá místa a naivně šli ještě chvíli zalehnout.Opravdu hodně naivně-protože zhruba za hodinu se dělo to samé.Ono by neylo problém je nechat pospolu-ale riskovat že to prorvou a zdrhnou celé stádo do centra se nám moc nechtělo.Zhodnotili jsme,že největší průďa je Grandík,tak jsme ho zákeřně uvázali k ořechu a měl být klid.Jenže nebyl...Když nemůže Mohamed k hoře,musí hora k Mohamedovi--takže Calysto prošel ohradníkem za ním....a pochopitelně že Šipinka a Talminka za ním...Po tolikém přetržení už ohradník nekopal vůbec,takže bylo rozdáno.Grandík trávil dny uvázaný pod ořechem,Nanetka se popásala kolem a zdálo se,že je problém vyřešený.Zdálo se do středeční noci...Ve 2 hodiny ráno venku rachot,tak jsme vyletěly ven a celé stádo opět lítalo úúplně všude.Viděly jsme jak koně proběhli protrženým polem ohrady,jak Nan minula a vletěla do nezničeného pole,jak se snažila zastavit,ale z kopce to neubrzdila a když na poslední chvíli chtěla skočit,tak tam nechala zadní nohy....No..zdálo se ,že jí nic není....trochu podřená...Pak naši pozornost odvedlo to,že Grandík dokázal zneškodnit asi 4cm silné vodítko-prostě ho přerval.Tak jsme vzaly druhé,přivázaly jej zpátky a šly spát.Ráno jsme obhlídly koně a zjistili jsme,že Nan má nohu nepěkně pořezanou-jenže v místě kdy bych to nečekala.Po chvíli studování jsem zhodnotila,že to co jí z rány leze je asi šlacha...takže se volal vet,který řekl že se s tím nic dělat nedá.tak jsem volala našemu vetovi,ten mi řekl to samé...K večeru přijel veterinář,se kterým bylo domluveno broušení zubů,tak jsme Nan sedovali,podíval se na to,zhodnotil totéž..tak jsme aspoň obrousili ty zuby,Grandíkovi se jeden vlčí trhal a začali jsme řešit dopravu domů.Domluvila se na druhý den na 14 hodin,s tím že ráno dojede Roman,pomůže naložit a pojedeme domů. Celou dobu jsme řešili,jak to uděláme protože přístupová cesta byla kvůli nějakým pracím uzavřená a ta druhá je pro přepravu koní poměrně nepřijatelné,ale dopravce Víťa Hrbáček(dostihová stáj Sorbon Malá Bystřice) to nakonec zvládl na výbornou.Koně jsme naložili okamžitě-velmi mile mě překvapili,že oba bez zaváhání šli.Cesta z pastvin dolů k silnici byla šílená...kopec jak kráva a samá zatáčka-muselo se fakt skoro krokem..Ale pak už to odsýpalo a p.Hrbáček jel moc dobře.
Tak teď hojíme nohu,chvíli to vypadalo velmi špatně,ale už se zdá,že směřujeme ke zdárnému vyléčení....