Únor
Únor se celý odvíjel ve vyjížďkách s Romanem,Kerol a Jančou
Ehm...a taky ve znamení mého prvního pádu z Grandíčka...:-D
Teda a protože nejsem troškař,tak projistotu hnedle 2x v jeden den :-D
Jsme si to tak spokojeně cválali po polničce,která měla vést rovně...ale k mému překvapení se poměrně prudce stáčela doleva a Grandíček to narozdíl odemne v tom sněžení a fučení viděl..takže zatočil...no...já už trochu méně a jak jsem se snažila nespadnout tak jsem se chytla patou a on jí uhnul...a potkali jsme rygol mezi polničkou a polem...kompletně zasněžený...tak jsem jej ochutnala:-D Naštěstí to bylo tak hluboké,že můj ksichtík nepotkal mrzlou zem-ovšem rameno tolik štěstí nemělo.První myšlenka byla kouknout kam se Grandík řítí a hned druhá kde je proboha Nan s Romanem,protože jsem se děsila,že se řítí za Grandíkem a zastaví až doma.Teda ne že bych se až tak bála o ně,ale bylo to dalekoooo:-D No půjčila jsem si od Romana Nan a vydala se Grandíka lovit.Naštěstí byl vykulený víc než já a nechal se chytit..tak jsem přesedla a dovedla Nan zpátky Romanovi.Ale protože jsem byla durch mokrá a byla mi zima jsme klusali domů a koníčci byli rozhodnutí že jedou alejí dolů,tak jsem opět opustila sedlo...protože já chtěla jet rovně...ale tentokrát to bylo jak do peřinky.Jen Roman pak docela udiveně říkal,že nikdy neviděl,že by člověk v takové situaci dokázal neudělat vůbec nic....jenže já byla tak děsně zmrzlá,že prostě ani nic moc udělat nešlo:-)
A taky se stala téměř neuvěřitelná věc..jela jsem víc jak hodinu na Nan...začala litovat lidi co na ní jezdí a uvědomila jsem si,jak moc miluju Grandíka:-D
A taky jsme zjistili,že Grandíčkovi nesedí sedlo,takže jsme začali řešit nové.....