Pohled Nýlky na věc(víkend s TvujMozek a Nýlkou
Tvorovice
ü Návštěva Jizery (nick…)
ü Westernové závody Bezměrov, kde se sešla půlka chatu
ü Přespříliš tučná žebírka a pivo
ü Perfektní dřevěné kadibudky
ü Pánové staří machři soutěžící (a nejen oni), co si to svištěli mezi tyčemi a barely, ale koníci jim koukali na jednoduchou základní kavaletu při dětském trailu jako na kata
ü Debata začínající a končící u nuly v kufru Mozečkového auta na téma Pignon a kurzy J
ü Chycení na parkovišti jednoho účinkujícího umístěného koně, vrácení, nazvání herkou a obhájení si toho názvu
ü Zdrhnutí nannetce s Mozečkem (která chudinka měla půlku věcí v autě a tak pak přišla kvůli nám o bál či večerní chlastačku LL)
ü palačinky, kterým ale ze začátku něco žel chybělo L
ü v posteli s Mozečkem
ü příjezd nannetky
ü odjezd unaveného Mozečka
ü večer v posteli s nannetkou
Foto netových lidiček z Bezměrova:
Neděle. Spousta spaní mi prospěla. Zatímco jsem se probudila, nan už zase pařila na chau (závislačka J). Poklidily jsme dopoledne koníky udělaly něco k jídlu (ale vážně si nemůžu vzpomenout co!), koupily zmrzku, načnula jsem si pivko, dala 3 loky a pak jsme jely vyzkoušet autí. Telefonáty už za jízdy taťkovi typu kde se rožínají světla a přímo na pumpě, co se tam vlastně čepuje… Návštěva v Prostějově u nan rodičů, další zmrzka, tentokráte domácí J. Cesta zpět, kdy jsem směla kousek i řídit… Z kousku se pokračovalo do dalšího kousku a tak jsem si objela část Hané za tmy a dokonce se ručička tachometru nebezpečně přiblížila i sedmdesátce! J
Smutné cestovací pondělíčko domů L. Ne že bych nerada cestovala, jen nerada odcestovávám… Ale když se nad tím tak zamyslím, tak už mi to všechno stěhování a hodiny či dny strávené ve vlaku už lezou krkem. Preferuji rychlé loučení a ne když už sedíte ve vlaku, který ještě 4 minuty stojí a smutně na sebe koukáte skrze okýnko… L
Skvělý to pocit cítit se na koni úplně přirozeně, skvěle, krásně, příjemně a jako bonus k tomu měkce. Občas jsme sice šmírli do klusající nannetky na Nancy vedle nás, ale když oni se mají očividně tááák rádi J (Grandík s Nancy). Ovšem v kroku jsme zaostávali na dvou krocích jeden… Pak mě taky nijak obzvlášť nepřekvapilo, když cvalem ujíždějící Nancy byla Grandíkovi fuk. Jednou nacválat, umřít zpátky do klusu. Cože?? Tohle má být stádové zvíře? Dobrovolně zpomalit? Podruhé a s rozhodnutím, že se bude umírat až budu chtít já, ehm. Ještě jsem mu chtěla ulehčit práci do kopečka a zvedla svou zadnici ze sedla. Nečekaně to začalo jemně, ale stále zrychlovat, hrát si na rádoby ustrašeného a koukat kamsi vlevo dolů a asi třikrát trapně málo vyhodilo nožičkou. To už jsem si hrála na z boku krku se plazícího indiána s válečným křikem padááám. Byla to moje chyba, příště seru na nějaké odlehčení (a hledání správného těžiště), nejsem stodeseti kilový dvoumetrový chlap a jezdím dvakrát do měsíce. Poučení z toho plyne, naučte se napřed cválat a vlastně vůbec jezdit, než vyrazíte ven ;o) Ku mému nezměrnému štěstí mě milý Grandík odložil vprostřed toho nejměkčího pole. Nechci raději ani pomyslet, co by se stalo např. na takové tvrdé či kamenité polňačce, protože další den jsem se cítila ještě o moc víc praštěná jak normálně a aby toho nebylo málo, tak i s maximálním útlumem a částečnou ignorací okolí. Z měkkého políčka… Za smíchu a ještě v kleče jsem posbírala brýle (které se nyní tvářily jako dioptrické a sluneční zároveň), kšiltovku a tušírku a zcela nečekaně jsem na nannetkou odchyceného a dovedeného koníčka vylezla nazpět a dokonce po radikálně podrytém sebevědomí bez negativních keců (mnohem horší myšlenky přišly později JJ). Někdy po cestě domů někdo zjistil, že mám pod paží bláto, takhle padají umělci ;o). Cowgirls1 (nick, přezdívka, email v jednom) nám udělala asi milion fotek, ze kterých bylo tradičně jen pár opravdu použitelných a 2 naprosto nepoužitelné. Ne že by kvalitou, ale našimi úchylnými vše říkajícími výrazy, které by nebylo vhodné tu rozebírat… JJJ
Co se dělo večer si moc nevzpomínám. A není to kvůli alkoholu. Snad jen, že nan vzala útokem můj květák, při tom jsem sežrala další kolonády a plácala jsem nějaké trapné nesmysly na chatu. Pak jsem utekla do pelechu. A od té doby se můžu hrdě hlásit k tomu, že jsem spala s Mozečkem… J Kromě toho jsem v průběhu noci nacházela Velinku tak různě po posteli. U ramene, u noh, u stehen…
Další den byl zlehka útlumový. Takže se k tomu vyjádřím stručnými postřehy: