nannetka
Ke koním jsem se dostala už jako malý,asi 6ti letý žabec s tátou,který v té době chodil pomáhat kamarádovi a jeho tátovi,panu Zajíčkovi.Ve stáji v té době bylo asi kolem 8 koní,kteří se průběžně měnili.Jeden koník kterého si z té doby pamatuji je véééliký bílý hřebec Baron(teda po letech jsem se dozvěděla že to byl nějaký asi 100 let starý kříženec poníka-ale prostě v té době byl vééliký :-)) ),na kterého mě tehdy pan Zajíček posadil a pustil na pole s tím že se bude popásat,tak ať na něm sedím .No koníček se popásal,já byla spokojená jak želva,ale jen do té doby než se Baron rozhodl jít na procházku.Prostě zvedl hlavu a šel a šel....až došel přes pole k našemu paneláku a zastavil přímo pod naším oknem.Úplně tiše,aby se koníček nelekl jsem volala o pomoc maminku...no ne že bychom bydleli v 7 patře a já jen tiše šeptala :-) Po nějaké době taťka s panem Zajíčkem zjistili že jsme někam odkráčeli a jeli nás hledat-naštěstí od stáje bylo vidět až na místo kde jsem stála.Dodnes si pamatuji slova pana Zajíčka k Baronovi-,,ty vole starej,kam sis myslel že asi tak půjdeš?",a hned jsem pohotově vysvětlovala že je to přece koníček Baron a ne kravička :-)Další z zážitků z té doby byl na Hanse,rezavého chladnokrevníka,se kterým se jezdilo pro vodu.U potoka jej vždycky vypřáhli,a zatím co nabírali vodu,tak já na něm seděla a stáli jsme ve vodě.Jednou se Hans rozešel a vešel se mnou pod větev,na které jsem pochopitelně zůstala viset.Držela jsem se větve a Hans odkráčel.Z mého šíleného jekotu táta pochopil že nejspíš umírám a komplet oblečený pro mě do té vody skočil.V místě kde stál bylo vody tak po prsa....narozdíl od místa kde jsem visela a kde bylo vody tak do půl lýtek,takže to vypadalo že mě asi zabije,když to zjistil :-)) Ještě tentýž den jsem Hanse čistila-no teda dosáhla jsem mu asi tak na břicho,a on mi stihl v jednom momentu šlápnout svojí chladnokrevnou nohou na moji maličkou nožičku v jarmilkách a ještě mě švihnout ocasem přes obličej...no jako dodnes jsem mu to neodpustila.Taky si pamatuji na poníka Žonka,který byl prý z cirkusu a pokaždé mě z ohrady vynesl za bundu v zubech.Nikdy neublížil...vždycky mě opatrně vzal a odnesl....strašně se mi to líbilo a strašně jsem obrečela když ho prodali.
Pak jsem dlouho chodila jen na koníky koukat a občas jsem si vydyndala že mě pan Zajíček svezl. Asi ve 12-13 letech jsem k němu znovu začala chodit.Jezdilo se na velkých koních a já se docela bála.Bez sedel,v maličké ohradě se spoustou stromů a koníci dělali docela bordel.Byla to dobrá škola jak se naučit udržet za každou cenu...Pak si tam přistěhovali poníky lidi ze Slovenska a tak jsem jim s nimi pomáhala a jezdila na nich.Malý tlusťoučký Rarášek a mladý vyšší modrooký Dukátek.Zažili jsme s nimi spoustu srandy,chodili na procházky a čvachtali se s nimi v potoku.Pak kdysi pan Zajíček řekl ať je pustíme do ohrady a oni ji podlezli a utekli do zahrady.No ne že by tam nadělali škodu,ale prostě pan Zajíček se rozhodl se hádat a já se rozhodla neustoupit....no a tak jsem byla odejita.Je pravda že jsem tam pak chodila napotajmo když pan Zajíček odjel s konima ven a byly tam jen holky...ale časem se to provalilo a byl z toho průůůšvih.
Mezitím si kamarád Snak koupil hříbátko hucula Grota.Byla jsem se na něj párkrát podívat,občas jej vzít ven a časem jsem k němu začala chodit denně.Po čase jsme ho už na ruce nezvládali,tak se na něm v necelých dvou letech začalo jezdit….střídalo se na něm spousta jezdců…no a taky hodně nejezdců,takže z Grotýska pomalu ale jistě rostl koník kousací,kopací a tak trochu i rodeový.
Naše tehdejší neznalost se na něm nadosmrti podepsala….no po dobu co jsem k němu chodila jsme zažívali samé šílené akce,vandry,celodenní vyjížďky….byl to kus života na který moc ráda vzpomínám….
Souběžně s chozením ke Grotýskovi jsem také začala jezdit na Valašsko,do Hucul clubu Francova Lhota,nedaleko Vsetína.A taky jsem nastoupila na SOUz obor chovatel koní,jezdec…Byla to šílená kombinace…..mizera Grotýsek,střelení koně na škole a miloučcí tlusťoučcí koníci z Hucul clubu….:-)
Tyhle ty 3 roky byly naprosto nejlepší období mého života…..Do téhle doby se taky dá započítat i asi 3měsíční brigáda u Originál Cirkus Berousek,kde jsem byla velice mile překvapená přístupem ke koním a vůbec ke všem zvířatům.Také jsem poprvé viděla Frízské koně….
Po ukončení školy jsem jela na měsíc ke koním do Švýcarska do drezurní stáje-ale zdejší pobyt byl pro mě docela velkým zklamáním…Po návratu jsem si udělala prázdniny a v listopadu nastoupila k ČD jako průvodčí.Časem jsem si koupila svého prvního koníka,kobylku Arinu i s hříbětem.po ní nasledovali ČT Luttar ,hucul Kokiš,kobylka Nancy,kterou mám dodnes a také hřebeček Grandík.Prošla jsem několik stájí,ale teď už jsem ve svém,pořídila jsem si domeček,mám koníky Nancy a Granda,pejska Šívu a kočky Špinku a Mášu..